Advokátní kancelář zastupuje obviněné v trestním řízení.

Právo obviněného na obhajobu představuje tradiční a nedílnou součást práva na spravedlivý proces. Právo na obhajobu lze chápat jako specifické právo, resp. soubor práv, jež jsou garantována osobám, proti nimž se vede trestní řízení, resp. především osobám obviněným (obžalovaným).

Zásadnost práva na obhajobu je stvrzována tím, že je tradičně garantováno na ústavněprávní úrovni, jakož i v rámci mezinárodněprávních dokumentů upravujících problematiku lidských práv a základních svobod, a to v čele s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Právo na obhajobu je na vnitrostátní úrovni blíže specifikováno příslušnými trestněprávními předpisy, především trestním řádem, a to za pomoci bližší specifikace práv, jež jsou osobám, proti nimž se trestní řízení vede, resp. především obviněným, jakož i jeho obhájci, přiznávána.

Velmi důležitým nástrojem k uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, je obhajoba za pomoci obhájce. Spravedlivý proces vyžaduje, aby osoba, proti níž se trestní řízení vede, resp. především obviněný mohl prostřednictvím obhájce do řízení zasahovat možnostmi, jež má obhájce k dispozici, a to zejména v podobě možnosti odborného (profesionálního) řešení případu, organizace obhajoby, podpory obviněného v nesnázi a kontroly podmínek zadržení a dohledu nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení.

Právo na spravedlivý proces zaujímá zásadní roli v demokratické společnosti; prosazování práva na spravedlivý proces a práv osob, proti nimž se trestní řízení vede, usnadňuje obhajoba prostřednictvím obhájce.

Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Právo na poskytování právní pomoci obhájcem je založeno jeho zvolením nebo ustanovením. Zvolit obhájce si může obviněný sám, resp. pokud obviněný tohoto práva nevyužije, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh (dále rovněž tzv. zúčastněná osoba). V případě nutné obhajoby, tj. nemá-li obviněný obhájce v případech, kdy ho musí mít, bude mu ustanoven; obhájce ustanoví předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Obviněný si může však místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.

K ustanovení obhájce nad rámec nutné obhajoby může dojít i v případě obviněného, který má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Pakliže obviněný osvědčí, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, resp. vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce (i bez návrhu obviněného) přijmout rozhodnutí o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V případě, kdy je obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven.

Obhájce – zvolený i ustanovený – je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů zákonem stanovených prostředků a způsobů obhajoby, především pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti zbavujícího jej viny nebo ji zmírňující.

Obhájce je v rámci obhajoby oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti, opravné prostředky a zúčastnit se stanovených vyšetřovacích úkonů, klást vyslýchaným otázky, jakož i vznášet námitky proti způsobu provádění úkonu. Obhájce je zpravidla oprávněn nahlížet do spisů a činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si kopie spisů a jejich částí. Obhájce má dále právo při skončení vyšetřování v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Obhájce je oprávněn při dokazování v hlavním líčení klást vyslýchaným otázky, podávat důkazní návrhy, jakož i je oprávněn žádat, aby mu bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce a má rovněž právo závěrečné řeči.