07 Úno Soudní dvůr Evropské unie rozhodl v otázce vyhoštění a navrácení státního příslušníka třetí země, který je vážně nemocný a jehož léčba závisí na léčebné metodě zakázané v zemi, do níž má být navrácen.
Dne 22. listopadu 2022 vydal Soudní dvůr rozsudek ve věci C-69/21 týkající se možností vyhoštění a navrácení do vlasti vážně nemocných osob.
V původním sporu vedeném před Rechtbank Den Haag (Soud v Haagu, Nizozemsko) se ruský státní příslušník bránil proti rozhodnutí nizozemských úřadů o jeho navrácení do Ruska poté, kdy byly jeho žádosti o azyl nizozemskými úřady zamítnuty.
Ruský státní příslušník argumentoval v rámci řízení před Soudem v Haagu tím, že mu musí být vydáno povolení k pobytu na území Nizozemska, nebo že mu musí být alespoň přiznán odklad navrácení, jelikož onemocněl vzácnou formou rakoviny krve, jejíž léčba spočívá mimo jiné v podávání léčebního konopí. Užívání léčebného konopí však není v Rusku povoleno a konopná léčba je pro něj natolik zásadní, že by v případě přerušení této léčby již nemohl vést normální život.
Soud v Haagu v této souvislosti položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, zdali brání unijní právní úprava (konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve spojení s články 1, 4 a 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie) tomu, aby bylo v takovém případě přijato rozhodnutí o navrácení.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že unijní právo brání tomu, aby členský stát přijal rozhodnutí o navrácení neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, který je vážně nemocný, a to v případě, že existují závažné důvody se domnívat, že tento státní příslušník bude vystaven v důsledku nedostupnosti vhodné léčby v zemi, do které má být navrácen, skutečnému nebezpečí náhlého, značného a nezvratného zvýšení bolesti způsobené jeho onemocněním.