22 Srp Úklid v supermarketu: Kde končí odpovědnost prodejce za bezpečnost zákazníků?
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 22. srpna 2024, sp. zn. 25 Cdo 227/2024 zabýval případem žalobkyně, která uklouzla na nati od ředkviček v samoobslužné prodejně potravin. Incident se odehrál v oddělení zeleniny, kde mají zákazníci odhazovat odpad ze zeleniny do připravených košů. Vzhledem k velkému množství zákazníků v prodejně se však odpad ze zeleniny ocitl i na podlaze. V důsledku pádu žena utrpěla zlomeninu čéšky v koleni.
Případem se nejprve zabýval Okresní soud pro Prahu-východ, který žalobkyni přiznal bolestné způsobené úrazem a následnými operacemi. Odpovědnost supermarketu dovodil z ustanovení § 2924 občanského zákoníku, konkrétně na základě odpovědnosti z provozní činnosti. Této odpovědnosti by se supermarket mohl zprostit, pokud by, slovy občanského zákoníku, prokázal, že „vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo“. Přestože v prodejně byl nastaven interval úklidu podlahy každé dvě hodiny včetně následných kontrol, okresní soud tento režim nepovažoval za dostatečný.
Rozhodnutí okresního soudu potvrdil Krajský soud v Praze, který doplnil, že provoz prodejny včetně manipulace s prodávaným zbožím spadá pod provozní činnost ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Krajský soud zdůraznil, že k pádu došlo v důsledku neuklizeného spadlého zboží (natě ředkviček), nikoli například kvůli mokré podlaze či její nerovnosti.
Žalovaný supermarket se proti těmto rozhodnutím bránil dovoláním u Nejvyššího soudu. Především nesouhlasil s názorem soudů, že nedodržel potřebný standard prevenční povinnosti, jinými slovy, že úklid nebyl dostatečný. Dále argumentoval, že neexistuje opatření, které by mohlo ve všech případech zabránit pádům zákazníků v prodejně.
Nejvyšší soud se s výše popsanou argumentací žalovaného supermarketu ztotožnil. Poukázal na to, že ze skutkových okolností vyplývá, že úklid byl prováděn výrazně častěji, než jak měl supermarket formálně stanoveno, prakticky vždy když to bylo potřeba. Zároveň poznamenal, že „(…) občasnému výskytu odpadu z prodávané zeleniny na podlaze prodejny v daném úseku zjevně prakticky zabránit nelze, neboť jde o okolnost, která v posledku závisí na chování zákazníků“. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že po supermarketu nelze rozumně požadovat, aby neustále sledoval každého zákazníka nakupujícího zeleninu kvůli možnosti, že mu na podlahu upadne několik lístků. Na základě tohoto zdůvodnění Nejvyšší soud supermarket zprostil odpovědnosti.
V podrobnostech lze odkázat na: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nscr/25-cdo-227-2024